Lepší lidé

Setkáváme se s tím dnes a denně, někteří lidé si myslí, že jsou něco víc než ostatní. Jistě, není nic snazšího než člověka přesvědčit, že z nějakých ne úplně zřejmých důvodů si zaslouží více ohledů než ostatní, že si zaslouží větší plat, prsatější ženu, případně bohatšího a pohlednějšího muže. Takže to že existuje určité procento lidí, kteří si to myslí, nebo že si to tak trochu možná myslí skoro každý, je vlastně normální. Co mi ovšem přijde jako rarita je, že v České republice vznikla jednolitá vrstva lidí, co si to myslí a vzájemně se v tom, utvrzují. Člověk by řekl že po desetiletích demokratického vývoje to snad ani není možné, a vida je.

Představme si dvě hypotetické děti. Pepíčka a Aničku. Tatínek Aničky pracuje na stavebním úřadě, maminka je učitelka. Pepíček to má trochu horší, tatínek je dělník v továrně na autodíly, maminka je nezaměstnaná uklízečka. Obě děti jsou stejně mírně nadprůměrně inteligentní, ačkoli se Anička trochu lépe učí, Pepíček je zase samostatnější a zvídavější. Zatímco Anička jde ze 6 té třídy na gymnázium, Pepíček vychodí 8 tříd základní školy a pak se jde učit za kuchaře. Zatímco Anička hladce s průměrnými známkami propluje gymnáziem a díky přípravným kurzům, které jí rodiče zaplatí, se stejně hladce dostane na vysokou školu, žurnalistiku, Pepíček, se kterým mlátí puberta vaření ho nebaví, nudní učitelé na průmyslovce ho ničím nezaujmou se hlavně poflakuje a má čtyřky. Anička stále ještě studuje a o prázdninách za peníze rodičů cestuje, Pepíček už nastupuje do prvního zaměstnání, jelikož jako kuchaři absolventovi mu nikde nenabídli víc než minimální mzdu, nastoupí rovněž do továrny, kde pracuje u pásu, skrovný výdělek mu umožní si konečně pronajmout byt a odstěhovat se od rodičů, nedostatek možností se realizovat utápí v alkoholu a než se naděje má už vlastní rodinu a dluhy. Anička konečně s odřenýma ušima dostudovala, nejprve se jí nedařilo sehnat práci, která by jí vyhovovala, ale díky rodičům si přesto mohla pronajmout byt, a nakonec i získat práci v redakci, jak si přála.

Lepší lidé se nepoznají podle majetku, přestože v průměru jsou na tom lépe než ti druzí, je to spíše pečlivě pěstovaná jiná mentalita. Člověk musí mít ty správné názory, správné postoje. Nikdy nesměl pracovat rukama, protože práce rukama ho automaticky řadí, k těm druhým, na druhé straně tohle nesmí nikdy říkat nahlas, stejně tak musí mít vysokou školu, protože všichni lepší lidé musí mít vysokou školu, což přece zaručeně dokazuje že jsou opravdu lepší. Pokud se někdy Anička dostane do názorového střetu s někým z těch druhých bude ho důsledně ignorovat, jak jí to naučili rodiče i škola. Ti druzí tu přece nejsou pro diskusi, jsou tu proto aby jí opravili pračku nebo auto, nebo jí jinak posloužili, případně proto, aby se nechali poučit, jak je to správně. Kdyby Aničce někdo řekl, že vlastně v novinách píše o lidech, které nezná, protože v rovnocenném kontaktu s nimi byla naposledy v dětství, pravděpodobně by nevěděla, co tím chce říct.