Jsme i nejsme spolu

My lidi chceme být spolu. I když jenom s těmi, které máme rádi. Ale i s těmi ostatními se musíme někdy kontaktovat, i když je třeba nemůžeme ani vystát. Takový už je život. A když s někým chceme nebo potřebujeme být, ale nemůžeme s ním být, může nám prokázat dobrou službu třeba mobil. Ten můžeme mít vždycky při ruce, a když ho máme při ruce, jsou v dosahu vlastně všichni, kdo mají taky nějaký ten telefon a na které máme číslo. A když teda potřebujeme, můžeme zavolat, komu jenom chceme. A většinou z jakéhokoliv místa. Pokrytí je u nás totiž už skoro všude.

Takže je určitě super, že mobily jsou a že je můžeme mít. Ale taky jsou takové mobily naše prokletí. I když nám někdy pomáhají, jindy nám třeba i vadí. A třeba i škodí. Máme je totiž nejenom když s někým v kontaktu být chceme, ale i když s ním být nechceme, ale musíme. A často by člověk chtěl hodit takový mobil někde do popelnice nebo do vody, jenom aby měl od ostatních lidí pokoj. A někdy by mu ho tam nejradši hodili lidi kolem, které může to vyzvánění rušit.

Ale taková už je doba. A nic s tím nenaděláme. Mobily tu zkrátka jsou a my lidi je používáme. Voláme z nich nebo přijímáme hovory, posíláme z nich textové zprávy i se přes ně dostáváme na internet a tak. Prostě děláme to, co naše telefony umí. A když toho umí pořád víc, taky toho s nimi pořád víc děláme. A nikdy s tím asi dobrovolně nepřestaneme. Vlastně to totiž ani nechceme.

A i vy určitě máte mobil a tak je zbytečné vám to dlouze popisovat. Určitě i vy už víte své. A jestli ne, buďte rádi. Majitelé mobilů jsou totiž taky často jejich otroci. Chudáci, kteří nemají často ani chvilku klidu. Jsou totiž pořád na dosah. I když by se nejradši schovali někam, kde by je nikdo nenašel. S mobilem je tam totiž vždycky najdou.

A je aspoň štěstí, že se dá mobil lehce vypnout. A pak je konečně pokoj.