Domácí mazlíček

Nemusíte článku věřit, ale někde je skutečně auto miláček, když už ne celé rodiny, tak jednotlivce. Většinou to bývá otec.  

Ten jen těžko chápe, že automobil, který si poprvé koupil před dvaceti pěti lety už dnes nemůže obstát naprosto v ničem. Otecko raději volí úplatky na různá místa, aby s tou plechovkou mohl vůbec z garáže. Jenže pro něj to plechovka není, je to jeho všechno. Nezřídka mají tito plechoví, nebo umělohmotní miláčkové jména. Většinou po první lásce, nebo manželce, nebo také z nějakého filmu. Autíčko, třeba Růženka, je pak bedlivě opatrováno a běda někomu, kdo by se jej jen prstíčkem dotknul. Nedej bože, aby do něj dokonce naboural. Pak se klidní a svědomití otcové rodin naštvou a hovoří jako dlaždiči té nejhorší kategorie. A pokud jen hovoří, nebo řvou, je to ještě dobré. Horší už je to, když na svého soupeře, za kterého je ten co do nich naboural považován, tasí jakoukoli zbraň. 

Nemusí to být kolt zavěšený proklatě nízko, ale třeba páka k heveru, kladivo, sekera nebo jakýkoli jiný těžký nástroj. Majiteli autíčka se pak udělá kolem huby pěna, neb od okamžiku střetu již nemá ústa, před očima má tmu a jde. S něčím v ruce hodlá zadupat toho kreténa, vola a idiota do země, rozšlápnout jej jako červa a prostě jej zničit. S krví podlitýma očima se také utrhuje na každého, kdo se jen trochu vysloví ve prospěch toho druhého a okolí pak tedy považuje za nepřítele číslo dvě.  

Tyto události většinou nekončí dobře, neb takto naladěný řidič musí být jat a odvezen někam na uklidnění. Pokud se utrhuje i na strážníky, může se stát, že bude nenápadně použita „gumoléčba“, což jak známo jest výprask gumovým pendrekem. Mějte rádi svá auta a pečujte o ně tak, aby nedošlo nikdy k autonehodě, ale svou lásku k nim nikterak nepřehánějte. I když je to věc drahá a podaří se vám ji někdy při nehodě sešrotovat, myslete na to, že život je důležitější než jakákoli hromada plechu.